České průmyslové areály mění tvář, sází na architekturu a zeleň
Moderní logistické parky v Česku se přestávají podobat unifikovaným šedým halám. Developeři investují do estetiky, ekologie a lepšího zázemí pro lidi, čímž se přibližují západoevropskému standardu.
Vzhled nových průmyslových staveb v Česku prochází výraznou proměnou. Místo dřívějších uzavřených komplexů obklopených asfaltem vznikají projekty, které pracují s lokální historií, uměleckými prvky nebo rozsáhlou zelení. Příkladem je distribuční centrum v Chebu, kde fasáda připomíná domy z historického jádra města, nebo industriální objekty v Humpolci ozdobené sgrafitem.
„Brownfieldy často zachovávají původní industriální prvky, například režné zdivo nebo ocelové nosníky, kombinují je s moderními technologiemi a zároveň šetří zábor nové půdy díky využití existující městské infrastruktury,“ říká Desanka Timkovská ze společnosti Colliers.
Od skladů ke kampusům
Kromě architektonického ztvárnění se mění i bezprostřední okolí budov. V parcích se běžně objevují včelí úly nebo zatravněné plochy, které místo sekaček udržují pasoucí se stáda ovcí. Zónám se tak dostává spíše charakteru otevřených univerzitních kampusů.
„Představa průmyslového parku jako několika anonymních hal za městem už v řadě případů neodpovídá realitě. Kvalita prostředí je dnes mnohem důležitější než dřív, firmy řeší architekturu, množství zeleně i místa, kde mohou zaměstnanci trávit přestávky. Z průmyslových zón se tak čím dál víc stávají spíše kampusy,“ doplňuje Timkovská.
Vliv automatizace a regiony
S tím, jak se výroba stává technologicky náročnější, roste význam dopravní dostupnosti pro zaměstnance. Firmy poptávající techniky či IT specialisty cílí na lokality v dosahu veřejné dopravy a vysokých škol. Vedle tradičních center tak na atraktivitě nabývají nové regiony, kde jsou k dispozici levnější pozemky i pracovní síla, přičemž nájemné se tam podle odhadů pohybuje mezi 5,20 a 5,80 eury za metr čtvereční měsíčně.
Ačkoliv jsou počáteční náklady na výstavbu v Česku vyšší než například v Polsku kvůli přísnějším normám a složitějšímu povolování, provozní výdaje mohou být pro nájemce výhodnější.
„Česko má oproti Polsku dlouhodobě nižší servisní poplatky spojené s provozem budov, které se drží na úrovni 0,75 až 1,00 EUR/m²/měsíc. V kombinaci s nižší spotřebou energií u moderních certifikovaných budov tak mohou být celkové provozní náklady v Česku v delším horizontu pro nájemce výhodnější, než by odpovídalo vyšší vstupní ceně,“ upozorňuje Timkovská.
